Reportáž z Brna 16.4. 09 by Mára

Tak a je to tady…..konečně po dlouhé  zimě, která snad letos trvala minimálně půl roku, jsme se dočkali a náš team vyrazil na první oficiální trénink do Brna…..všemu, co zde budu dále popisovat, předcházelo náročné zimní zbrojení, které jsme každý našeho teamu pojali různě….zatímco Pepíno se rozhodl rovnou pořídit vyzkoušený závodní speciál R1 alá Perňa, já se vydal cestou „co si doma postavíš, to si na jaře rozbiješ“ J

A tak co Pepíno pouze v zimě jenom „leštil“ a lepil teamové samolepky ( samozřejmě že taky ladil J ) tak já musel všechno v chvatu kupovat, montovat, utahovat…..no a co si budem povídat, na mé 1098 je utahování  hodně důležité J ( což se následně ukázalo, jako zásadní problém ) J

Den před odjezdem jsme byli  dohodnuti, v kolik se sejdeme, kdy naložíme motorky a ostatní věci, v kolik vyrazíme atd…vše na minutu přesně s odjezdem v 9:00 J a jak se dalo čekat, první problém přišel ještě dříve, než jsme vyrazili J a to, když jsem zjistil, že jsem nezištně slíbil své ženě a největšímu sponzorovi, že budu hlídat dítě v době její návštěvy doktora, která je od 10:00 J

Tuto skutečnost jsem hned po zjištění volal Pepínovi se slovy „ Houstene, máme problém“ což u kolegy vyvolalo  drobný infarkt J ……. Ale situaci jsem obratně vyřešil a už nic nebránilo rannímu odjezdu…….

Ráno, jak jsme byli domluveni, Pepíno přijel, naložili jsem mojí vystajlovanou motku, přejeli k Pepínovi, naložili jeho závodní stroj, důkladně přikurtovali a vyrazili……no vzhledem k tomu, že to byla naše už několikátá cesta na okruhy a nikdy, opakuji nikdy se nám nestalo, že bychom motorky přivezli tak,jak jsme je uvázali a ani tato cesta nebyla vyjímkou a tak  Pepínova motorka bez našeho vědomí  přijela do Brna v náklonu, za který by se nemusel stydět ani Valentino J ( asi děláme něco špatně J )

Po všech povinných předstartovních procedůrách, které jsem oba bez problémů absolvovali, jsme se jali připravovat stroje… a zde se opět projevil rozdíl v přípravě, když Pepíno opět pouze „leštil“ a povídal si s kolegy, já opět utahoval, montoval a opět utahoval….J

A JE TO TADY…..nasedáme na stroje a vyrážíme….první kolo opatrně, druhé zrychlujeme…..tedy…Pepíno zrychluje a já si všímám, že má pravá stupačka je nějako podezřele volná….tudíž jsem nucen zajet do depa……a poprvé utahuji…….a znovu vyrážím…..další pomalé kolečko a když už konečně zrychluji do dalšího, tak  v nájezdu na stadion si všímám, že utažená stupačka je opět volná….L kuwa si říkám a proklínám své schopnosti jako mechanika…..opět do depa a opět utahuji…..mezitím Pepíno krouží a krouží a krouží…a najednou se ve mně probouzí závist, že jsem si taky nepořídil vyzkoušenou motku J   banééééééééé  J J J J No a než jsem to dal dohromady je konec první jízdy a Pepíno celý upocený se vrací do depa se slovy, kde se flákám J

A je tu druhá jízda a Pepíno vyráží jako střela vstříc zatáčkám a já opět dávám kontrolní zahřívací okruh a světě div se, všechno drží jak má…..s pocitem dobře vykonané práce začínám zrychlovat a užívat si jízdu…..dám jedno kolo, pak druhé, třetí, čtvrté a když už si myslím, že vše špatné je už za mnou, tak najednou, když chci před zatáčkou podřadit, tak automaticky levou nohou hledám šaltpáku a ejhle, ona nikde….sakra kde je, vždyť tam byla???? J No tak již tradičně opět do depa a po bližším ohledání zjišťuji, že jsem ztratil distanční tyčku u páky řazení………..když pominu všechna sprostá slova, která jsem vypustil do éteru depa, přišla horší fáze, kdy jsem zjistil, že nemám náhradní J no zbývala pouze jediná záchranná možnost, že jsem odmontoval tento díl ze zadní brzdy, kterou tam stejně vozím jenom pro parádu, a poladil jí na šaltpáku…..tudíž problém vyřešen, všechno jsem řádně poutahoval a tajně doufal, že jsem si už svou porci smůly pro dnešek vybral J óóóóóóóóó jak jsem se mýlil, to nejhorší teprve přišlo…..J

Vyrážíme do třetí jízdy, standartně Pepíno opět vyráží jako šílenec a já opět zahřívám a zkouším…..vše funguje jak má a já konečně ujedu více jak 4 kola bez problémů…KONEČNĚ si to celé začínám užívat a dostávám se na časy, kde jsem loni skončil…… odjedu celý trénink a  po rychlém občerstvení v depu vyrážíme vstříc dalším kilometrům s tím, že se budu po domluvě držet Pepína a jeho stopy …… první kolo naprosto v pohodě a při nájezdu do dalšího si říkám, že zkusím ještě porychlit, Pepíno na dostřel, tak co to nezkusit…..no kdo nezkusí, nepozná….J pod Schwanzovkou plnej, levá v pohodě a pravá se zdála taky, dávám plnej na výjezdu a najednou lup, zadní kolo utíká tam kam nemá a já si říkám, že tady něco nehraje…..a v okamžiku, kdy překonávám řídítka zjišťuji, že jsem se nemýlil…..pamatuji si salto přes řídítka, letím vzduchem jak fošna a říkám si, že to asi bude bolet….najednou rána jak howado, dvě tři salta v kačírku, tma a pak už jenom traťák, co mě zvedá z kačírku……bolí mě celej člověk, nemůžu se postavit na nohu a tak směřuju do místní nemocnice, kde s úlevou zjišťuji, že jsem celej, jenom domlácenej jak pes J

No při odchodu z nemocnice mě už pouze děsí se myšlenka, jak asi vypadá moto…..no první pohled v depu byl celkem trystní, ale nakonec do není tak hrozné, pár kapot, rozmlácená palubka, rozštípaný zadní kolo, pak pár kosmetických vad a snad vše J

Tudíž pro dnešek jsem dojezdil, dávám se do civilu a zjišťuji, že se mi chodí čím dál tím hůř a hůř…..mezitím vším Pepíno stále zrychluje a zrychluje, dává jeden osobák za druhým a celý den končí s  pocitem dobře odvedené práce…..na rozdíl ode mne J

Při cestě domů nejsem schopen ani řídit, tak se jenom vezu a děsím se reakce domácího sponzora J …. no nakonec to vše dobře dopadlo, byl jsem vzat na milost se slovy, hlavně že jsem celej a motorka se opraví……no nemohl jsem si vybrat lepší ženu J

Vzhledem k okolnostem jsem nucen vynechat nedělní trénink v Mostě, Pepíno jede a opět bude sakra rychlej a já se se alespoň budu snažit rozhejbat záda a nohu,opravit motku  bych byl 28.4. do Brna na závody CEC2 v cajku a zaujmul něčím jiným, než saltem a hajsíkem J